Jessicu už od dětství trápila bolest v levém koleni. Neustále opakovala své mamince Kim, že se jí s ním stalo něco hrozného. Kim si původně myslela, že si dcera zranila koleno na tělocviku, ale při pohledu na něj nenašla nic neobvyklého. Lékař potvrdil, že koleno je v pořádku. Holčička postupem času začala trpět děsivými nočními můrami. Po probuzení se často utíkala za mamkou do postele a opakovala:
"Byla jsem někým jiným a nebyl to jen sen."
Jednoho dne se Jessica svěřila své mamince s podrobnostmi o těchto snech. Popsala, že ve snu nosí vysoké kožené boty a kráčí nějakým polem, obklopeným kopci. Věděla, že se nachází v Anglii a viděla tam lidi, kteří mezi sebou bojovali. Vzpomněla si i na výbuch, při kterém ji střelili do nohy a ona zemřela. Pamatovala si také to, že tam bylo bojiště a datum 23. října 1642.
Její maminku tato slova šokovala a zjistila, že se skutečně podobná událost odehrála. Šlo o bitvu u Edgehillu, která se konala 23. října 1642 a byla první bitvou anglické občanské války. Tento čtyřletý konflikt si vyžádal životy 1000 mužů a dalších 3000 bylo zraněno.
Bitva u Edgehill
Maminka našla obrázek této bitvy, vytiskla ho a ukázala své dceři. Jessica okamžitě reagovala slovy, že to místo poznává a byla tam.
Robert Birdie
Kim chtěla zjistit další informace o bitvě a při pátrání narazila na jméno Robert Birdie, který byl anglický šlechtic a voják. Zajímavé na tom bylo to, že Robert byl při výbuchu na bojišti, přičemž ho střelili do nohy a zemřel 24. října 1642.
Jessica v současnosti
Dnes již devatenáctiletá Jessica byla šokována informacemi, které Kim našla a všechny se shodovaly s jejími vzpomínkami z minulého života.
Nějak na mě vykukují samé nepříjemnosti, ale ze všech koutů. Se všemi, ale úplně se všemi, děti, příbuzný, šéfová, všechny rádoby kamarádky, jsem v nepohodě. A pořád stejný žánr. A tak nevím, co mi to má říct a co mám změnit. Jsem již několik měsíců uzavřená a nejde mi o ničem s nikým mluvit, a když už, tak se to zvrhne v osočování a ukazování prstem, kdo je vinný.
Budete se cítit uvolněně a zapomenete na pocity nejistoty a bezradnosti. Naučíte se překonávat strach, úzkost a smutek. Budete svůj život prožívat více v přítomném okamžiku a daleko intenzivněji si užívat jeho příjemných stránek. A co nejdůležitější, pochopíte, co máme všichni společného: Existujeme mimo život a smrt, mimo prostor a čas. Jsme nesmrtelní a žijeme věčně.
Barbro už od útlého dětství trápily děsivé noční můry, které jí nedaly spát a po probuzení byla vždy velmi zmatená. Když se jako čtyřletá svěřila rodičům, že její pravé jméno je Anna Frank, tak si rodiče mysleli, že si vymýšlí. Postupně se přestala svěřovat svým rodičům se vzpomínkami protože jí nikdy nevěřili. Než jednoho dne všichni uvěřili...
Jak zjistíte, že žijete svůj vlastní život? Zastavte se a začněte se pozorovat. Darujte si jeden týden, kdy doslova zanalyzujete svůj život.