Malá Olivia už od svých dvou let vzpomínala na to, že žila v roce 1787. Své mamince ráda vyprávěla, že se jmenovala Daisy a dokonce znala i své příjmení Robinson. Jednoho dne přišla k mamince a řekla jí, že všechen vzduch vyšel z jejího těla a ukázala na střed svého těla. Přitom dodala:
„Zemřela jsem, ale o tom raději nemluvím.“
Její maminka zůstala v šoku, protože Olivia dosud neměla žádný kontakt se smrtí.
Holčička často rodičům vyprávěla o tom, že jako Daisy milovala skladbu „London Bridge is Falling Down“ a zemřela ve věku 30 let. Už jako čtyřletá začala mluvit o tom, že žila v malé vesnici v Anglii.
Anglické mince za vlády krále Jiřího III.
Vzpomněla si na mince, kterými se v té době platilo, měly na sobě krále a po okrajích byly vlnité. Její maminka byla sběratelkou anglických mincí a zjistila, že má ve své sbírce zmíněné mince, na kterých je zobrazen král Jiří III. Ukázala ji svou sbírku anglických mincí od roku 1600 a Olivia dokázala ukázat na minci krále Jiřího III. Byla dokonce schopna rozeznat i ostatní mince z doby vlády tohoto krále!
Olivia svými vzpomínkami tak nadchla své rodiče, kteří navštívili Irsko a konkrétní místa, která zmiňovala. Když dorazili na jedno z míst, Olivia přesně identifikovala budovy a místa, která byla změněna nebo zničena během mnoha let.
Na téma “smrt” najdete na našich stránkách již mnoho článků, ale přesto se ve chvíli, kdy vám odejde někdo blízký, stále obracíte přímo do naší e-mailové schránky o radu a často žádáte mimotělní působení pro komunikaci se zemřelým.
Nejprve vás provede stavem uvolnění, kde mluví terapeut a vy se dostáváte stále do hlubšího stavu. Poté se vstupem do minulého života role vymění a terapeut pouze pokládá otázky a vy odpovídáte. Celý průběh terapie terapeut zapisuje (data, místa, jména, pochopení) a vy si pak můžete v kronikách sama dohledat reálnost vašeho prožitku z regresní terapie.
Dorothy Eady známější jako Omm Sety se narodila v roce 1904 v Londýně. Když bylo Dorothy tři roky spadla ze schodů a doktoři si mysleli, že to nepřežije. Úraz sice přežila, ale od té chvíle se změnila... Malá Dorothy začala najednou mluvit jinak a dožadovala od svých rodičů, aby ji vzali domu. Nebyla však schopna říct, kde se tento domov nachází. Dorothy si na tento domov rozpamatovala na výstavě fotografií o Egyptě.
“Jít na regresní terapii bylo správné rozhodnutí. Pár dní po terapii jsem se cítila zvláštně. Všechny mé pocity a myšlenky se začínaly měnit. Měla jsem pocit, jako bych se do této chvíle vůbec neznala...."