Je úžasné, jakou změnou prochází lidé, kteří přicházejí na regresní terapii.
Lidé ke mně zavítají s touhou dozvědět se něco víc o regresní terapii a se zvědavostí, co se bude s nimi dít. Většina z nich si myslí, že navštíví minulý život a vezmou si z něj pouze onen zážitek. Mou úlohou však není vzít je pouze do minulého života, ale podstatné je, abych jim ukázal to obrovské ponaučení a pochopení, které prožití minulého života přináší. Na konci regresní terapie, když odchází domů, jsou to úplně jiní lidé. Pochopili, co dělali špatně, a jaká skvělá cesta je nyní čeká.
Toto dokládá i následující příběh.
Terapie s klientkou probíhala úžasně, postupovali jsme stále hlouběji a hlouběji, až do období, kdy se Katka nacházela v bříšku u své maminky. Zde můžete vnímat sami sebe ještě předtím, než jste se narodili, a prožíváme i emoce maminky:
“Vnímám růžový až červený prostor”
začala s popisem svých prožitků Katka
“jsem malá, mám asi 5 měsíců. Jsem otočená hlavou dolů a nejsem spokojená. Všechno vnímám z dálky, ale máma se asi nemá dobře. Těší se na mě a miluje mě, ale asi se teď necítí duševně v pohodě. Stojí v kuchyni a je smutná, pohádali se s otcem. Vidím, jak umývá nádobí, a cítím, jak jí to nebaví.”
Postupovali jsme ještě hlouběji, až jsme se dostali do minulého života. Zjistili jsme, že Katka byla mužem žijícím v 16. století v Asii. Když dítěti byly čtyři roky, přišlo o svoji maminku a od té doby žilo na ulici. Po nějaké době se jeden vysoce postavený muž nad ním slitoval a přijal ho na výcvik do sultánovy gardy. Dospívající mladíkse postupně zamiloval do sultánovy dcery, jež jeho city opětovala a chtěla s ním utéct. Při útěku zahynula sultánova dcera, jemu se však podařilo utéct. Celý život poté procházel po poušti s výčitkami, proč ji nedokázal zachránit. Svůj život ukončil ve stáří pádem z útesu.
Hluboké pochopení
Katka po tříhodinovém hlubokém zážitku z minulého života pochopila obrovské ponaučení:
“Neměla bych utíkat před problémy, ale vyřešit je. Plnit si své sny, nebát se zklamání a pádu. Přestat si říkat, že na to nemám a nenechat se ovlivnit okolím. Musím žít svůj život, nesnažit se stále žít život jiných lidí.”
Toto ponaučení z minulého života si přinesla i do tohoto současného.
Na konci, když jsem ji probral z hlubokého stavu až do plného vědomí, se radostí rozplakala. Já jsem v té chvíli věděl, že má práce byla úspěšná. Byl jsme nesmírně rád, že jsem mohl pomoci dalšímu člověku na jeho cestě žít naplno a ve štěstí.
Malá Suzanne Ghanem od svých dvou let tvrdila rodičům, že se nejmenuje Suzanne, ale Hanan. Děvčátko si často hrávalo na to, že někomu telefonuje, a vždy při tom říkala slova: „Ahoj Leila." Když jí byly čtyři roky, začala vyprávět o tom, že jedna z jejích dcer se jmenuje Leila a její manžel se jmenuje Farouk. Také vyprávěla, že její minulý život se odehrál v blízkém městě. Zvláštní bylo i to, že si Suzanne zvykla zapisovat na papír nějaké telefonní číslo a recitovala báseň, kterou se nikdy předtím neučila. A to byl teprve začátek.
Barbro už od útlého dětství trápily děsivé noční můry, které jí nedaly spát a po probuzení byla vždy velmi zmatená. Když se jako čtyřletá svěřila rodičům, že její pravé jméno je Anna Frank, tak si rodiče mysleli, že si vymýšlí. Postupně se přestala svěřovat svým rodičům se vzpomínkami protože jí nikdy nevěřili. Než jednoho dne všichni uvěřili...
Nějak na mě vykukují samé nepříjemnosti, ale ze všech koutů. Se všemi, ale úplně se všemi, děti, příbuzný, šéfová, všechny rádoby kamarádky, jsem v nepohodě. A pořád stejný žánr. A tak nevím, co mi to má říct a co mám změnit. Jsem již několik měsíců uzavřená a nejde mi o ničem s nikým mluvit, a když už, tak se to zvrhne v osočování a ukazování prstem, kdo je vinný.
